Dnešní dům stojí na místě dvou středověkých objektů, nárožního č. p. 435 a č. p. 434.
Nárožní dům č. p. 435 představoval drobnou architekturu na gotické dispozici, jejíž celou šířku zabíral mázhaus, na který při pravé sousední zdi navázal užší průjezd. Kolem roku 1553, kdy dům patřil Georgu Hackenwalderovi, byl opatřen i domovním znamením - reliéfem střevíce s ohnutou špicí, probodnutého šípem a s drobnou korunkou - ztělesňoval ševcovské řemeslo majitele domu. Po požáru 1709 byl obnoven 1718 pekařem Christianem Langerem; ostatně pekařské řemeslo zde bylo provozováno až do konce 19. století. Z té doby se zachovala kamenná nápisová deska. V prvním patře bylo situováno obydlí, atiková štítová zeď se slepými okny, ovíjející dům z obou stran, skrývala dvě pultové stříšky skloněné dovnitř. Oba zmíněné reliéfy byly umístěny nad prostým půlkruhově zaklenutým portálem. Dům tedy patřil k nejskromnějším na hlavním olomouckém náměstí.
Sousední objekt č. p. 434 je poprvé připomínán v roce 1547. Z nejstarší fáze výstavby jsou zachovány sklepy s valenými klenbami. Jeho dlouhá parcela zasahuje až do dřívější Vodní ulice. Nejstarší známá podoba představuje trojosý dvoupatrový objekt s půdním atikovým polopatrem, nepochybně výsledek přestavby po požáru 1709, pravděpodobně za Elisy Zirkendorferové (majitelky z let 1711 - 27). O víc než století později prošel dům další, ještě důkladnější rekonstrukcí, snad za Karla Koláře (majitele 1833 - 43, kdy je zaznamenáno prudké zvýšení jeho ceny). Jejím výsledkem byl třípatrový nájemní dům, jehož původní půdní polopatro bylo přestavěno na obytné podlaží. Jen z menší části byla zachována starší dispozice; dodnes o tom svědčí zejména nový dlouhý průjezd sklenutý do jedenácti placek při pravé hraniční zdi a trojramenné schodiště. Celou levou část přízemku zaujaly prostory kavárny a výčepu vína. Průčelí bylo na rozdíl od staršího stavu prolomeno čtyřmi okenními osami, ale na druhé straně respektovalo předchozí horizontální zónování. První dvě podlaží obdržela architektonickou úpravu oken, charakteristickou především půlkruhovými edikulami vyplněnými paprskovitým reliéfem, nadstavené třetí patro naopak rytmizování pilastry podpírajícími silně předsazenou korunní římsu. Nad ní se vztyčila mohutná mansardová střecha s vikýři ve tvaru volských ok.
Popsaný stav obou domů tak přetrval až do roku 1887, kdy majitelé bratři Witzkeové přistoupili k radikálnímu řešení. Po otci zdědili nejen č. p. 434, ale i sousední č. p. 435, které zrovna začínalo být považováno za jednu z hlavních komunikačních závad staré Olomouce. Městský stavební úřad se totiž již v roce 1881 zabýval možností regulace stavební čáry zúženého vyústění dnešní Pavelčákovy ulice do náměstí. Proto dům, č. p. 435 zbořili a současně přistoupili k důkladné přestavbě č. p. 434. Stavitel Johann Aulegk je adaptoval v neorenesanci. Třípatrový dům s mansardovou střechou však prodělal ještě jednu výraznou přestavbu, když v letech 1920 - 25 stavitel Jaroslav Kovář st. provedl pro nového majitele, filiálku Živnostenské banky, neoklasicistní úpravu průčelí, spojenou s odstraněním mansardové střechy. Autorem architektonického řešení, variujícího v detailu i s art déco, byl pražský architekt, mj. poslední stavitel svatovítské katedrály, Kamil Hilbert, který se svým řešením citlivě vracel k někdejší pozdně klasicistní fázi upravované stavby. V průjezdu byly pietně zazděny i památky na vnější výzdobu obou domů, zmíněný reliéf, nápisová deska, dělová koule i další nová deska, vypovídající o současné renovaci.
Malebné domky, dvorní křídla zasahující do někdejší Vodní ulice, byly asanovány v 60. letech.
Pavel Zatloukal
Historikové umění, básníci a četní obdivovatelé tohoto díla se pokoušejí vysvětlit jedinečné postavení, jež Mona Lisa zaujímá v kulturním světě. Tvrdí, že je to cosi uvnitř obrazu, co ke všem promlouvá, co vyvolává vzrušení, pohnutí a uznání. Bezesporu neexistuje žádný jiný obraz, který by znalo tolik miliónů lidí. Na proslulosti Mona Lisy se jistě podílí mnoho faktorů - namaloval ji jeden z mistrů renesance, koupil ji francouzský král, visí v jednom z nejslavnějších muzeí na světě. Že se stala dílem nejpopulárnějším svědčí nejen např. průzkum prováděný v roce 2000 v Itálii Institutem pro výzkum veřejného mínění. Na otázku, který obraz je nejznámější na světě, odpovědělo 85,5 % Mona Lisa. Druhé místo obsadily "Slunečnice" Vincenta van Gogha (3,6 %), třetí "Primavera" Botticelliho (2,1 %) a čtvrté Munchův "Výkřik" (2,01 %). Mona Lisa inspirovala stovky jiných umělců, např. Marcela Duchampa, Salvadora Dalího, Andyho Warhola, René Magritta, Fernanda Botera, Kazimíra Maleviče, Fernanda Légera, Jiřího Koláře či Káji Saudka. Psali o ní básníci, spisovatelé i vědci, např. Thomas Moore, Charles Baudelaire, Aldous Huxley, Gabriel d'Annuzio či Sigmund Freud. Osobně se na ni jel do Paříže podívat i Franz Kafka! Hráli a zpívali o ní Col Porter, Nat King Cole, Ella Fitzgerald, Bing Crosby, Marlene Ditrich, Elvis Presley, Paul Anka, Tom Jones, Bob Dylan, Elton John nebo Carlos Santana. To nedokázalo a troufám si říct, ani nedokáže žádné jiné výtvarné dílo.
... Mám príma den
a oči pro dívky
Jsem plnej polívky
z bufetu Opera ...
Pamětníků doby, kdy na náměstí stála socha Franze Josefa I., již mnoho nebude, zato na socialistickou éru bufetu Opera si jistě vzpoměl nejen Karel Plíhal. Historie galerie Mona Lisa se začíná psát v roce 1999, kdy ve výběrovém řízení olomoucké radnice vítězí projekt ing. Sylvie Tomandlové. A tak v lednu 2000 mizí jedna z největších ostud centra města a místo vybydleného bufetu, který roky hyzdil přechod Pavelčákovy ulice a Horního náměstí, vzniká Mona Lisa - galerie, kavárna a obchůdek. Hledání názvu mělo řadu peripetií, nakonec zvítězila inspirace nejznámějším obrazem na světě.
Profesor Zdeněk Ziegler z pražské VŠ UMPRUM pověřil studenty úkolem vytvořit logo galerie. Vznikla plejáda návrhů, ale neoslovil nás naplno žádný. A tak nakonec při slivovici ho svou levačkou vysmahl Boris Jirků.
Od roku 2000 obohacujeme kulturní život hanácké metropole. Plánů a projektů je hodně. Váš zájem, případně podobná ocenění, jaké nám vysekl pan Jiří Kolář, těší nejen na duši, ale pomáhají i překonávat potíže, se kterými se galerie potýká.
„... Pan G. mi přinesl ukázat - dal několik pozvánek na mou výstavu - je to nejlepší pozvánka, jakou mi kdo udělal, jakou kdy nějaké muzeum nebo galerie udělaly vůbec na celém světě ... (14.4.2000)“
Za prvních 20 let naší existence (2000-2019) uspořádala galerie Mona-Lisa již 194 výstav.
Libor Gronský